Vikingské meče: Vikingský bojovník měl meč jen zřídka. Meč byl tehdy velice drahá záležitost. Proto taky byl skoro vždy bohatě zdobený. Sloužil především jako zbraň sečná a bodná. Meče ve středověku: Meč byl jednou z hlavních osobních zbraní ve středověku. Až na přelomu středověku a novověku začal být vytlačován palnými zbraněmi.
Vyrábí se z kovů a jejich slitin. Meč se typicky skládá ze tří částí: čepele, jílce a hlavice. Tyto meče jsou vikingské (mimo 4. a 5. to jsou meče románské).
Je to sečná zbraň mírně nebo více zakřiveného tvaru s ostřím na jedné straně. Co se týče profilů čelpele je mnoho různých typů. Byla užívaná už ve středověku.
Šavle můžeme vidět i u vikingů, a to u Vrjagů. Ukázky které tad jsou, ale v žídném případě nejsou vikingské. První šavle je uherská a druhá jezdecká.
Sekera byla vhodná zbraň pro kohokoliv. Byla levná a navíc ji měl každý chlap doma na dřevo. Hojně ji využívali lučistníci, kteří ji používali i k běžnému užití (na stromy, ne na krky) Sekera na prvních dvou obrázcích je z 13. století. A sekery na posledním, označované někdy jako normanské, dánské nebo románské, jsou z 11-12 století.
Je to poboční zbraň, nebo všestraný nástroj. Noži se bila jen chátra. Nicméně i rytíř, nebo velmož ji v nouzi použil. Tyto tři nožejsou naší vlastní výroby.
Kopí je jedna z nejstarších zbraní. Bývá dvou, až třímetrové (v případě, že měří kolem tří metrů, je považováno spíše za jezdecké). V boji se používá jako první (hned potom většinou sekera a pak meč).
Luk patří k nejstarším zbraním. Je to účinná a jednoduchá zbraň, to však neplatí o výrobě. Jak funguje je snad všem známo. Jeho výroba je velice obtížná. My si ho však můžeme vyrobit taky, sice ne o stejné kvalitě, ale pro potěchu postačí. Tehdy nejpoužívanější dřevo byl tis a jasan.
Na výrobě šípů je nejobtížnější vyrobit hrot, protože vykovat hrot už chce slušnou dávku zkušeností. My si ho můžeme vyrobit s tlustého plechu pomocí pilky a brousku.
Je obranný prostředek sloužící k osobní ochraně vojáků. V raném středověku se vyráběl například: štít mandlový a kulatý.
Štít na obrázku má 70cm na šířku. Je z tlustých prken. Takže je těžký ,ale odolný. Na kraje štítu se může použít lano. V tomto případě dvěmi řadami lana.
Helmu z Doby vikinské máme doloženu pouze jednu, a to je nález z Gjermundbu (rekonstrukci můžete vidět na druhém obrázku zleva). Protože jsou nálezy velmi skoupé, přikláníme s někdy k helmám z Vendelu, kterých se nalezlo více a je z čeho vybírat. Jedná se o typologicky podobné helmy s lícnicemi a ornamenty (ozdobné destičky). Přechodem mezi helmami vikinskými a vendelskými je helma z gotlandského Broa. Srovnávat tyto helmi též můžeme s helmami anglosaskými (Sutton Hoo, Coppergate).
Pod helmou se musí nosit vycpávaná čepice (batwat). Bez něj by to šlo jen v případě, že helma obsahuje výplet. Stejně bych ale radši doporučit čepici, protože může krýt i krk a navíc helma mnohem lépe sedí na hlavě.
Když válečník neměl dlouhé kroužkové rukávy, nebo nohavice mohl mít vše co bylo v té době dostupné. Nejčastěji rúzné kožené hrániče, dokonce se používaly i onuce z březové lůry. Na tomto obrázku jsou chrániče vyrobené Kubou.
Šupinová zbroj je velice odolná, ale těžká a nepohyblivá. Má však výhody oproti kroužkové a to: je rychlejší na výrobu, je má realnější vzhled mež zavíraná kroužkovka. Nevýhodou pro nás je však cena, nepohyblivost a nedostupnost meteriálu.
Plechové šupiny jsou přišívané nebo přinýtované na kožený nebo textilní podklad. Takovýto typ zbroje se poprvé objevil ve starověku (Asýrie, Řecko, Řím, Egypt atd.) a to mezi hoplity. V Evropě byla využívána až do konce 12. a 13. století.
Lamelová zbroj je sama o sobě tak rozsáhlý pojem, že neexistuje žádná definice, nicméně jde o zbroj poskládanou z plíšků, které jsou v řadách našité na kůži. Nebo "sešité" k sobě. Mohla se objevit u vikingů, mongolů, evropanů a td. dá se říct že celkem všude. Na webu jsou k sehnání nákresy různých tvarů a míst nalezení. Jeden ze spůsobů a tvarů plíšků vidíte na obrázcích.
Tato zbroj se mohla používat až do konce 12. století.
*Výroba*
*Podívejte se, jak jsme tuto zbroj testovali*
↑
Kroužkové košile (tzv. hauberk) (brnění) se používala už za dob Římanů (První kroužková byla vytvořena 500 let před naším letopočtem). K ní patří různé doplňky jako: kapuce (kukla), nohavice, rukavice, a různé typy "krytů", které měly chránit obličej, například "chlopeň" (tzv. ventail)
Neboli (tzv. gambeson) je důležité mít pod kroužkovou košilí, aby mohl chránit, jednak před zařezáním kroužkové do masa, a taky před silnými údery. Vycpávaných kabátců je mnoho druhů. Některé v sobě měly zašité kroužky, kusy plechu, nebo rohoviny. Používala se taky bez kroužkové košile (vyztužená napuštěním smolou a podobně.
Je to dlouhá, vypasovaná (zúžená v pase),lněná halena. V našem případě i trochu vyšívaná. Používá se jak k normálnímu nošení, tak k slavnostním příležitostem, ale i pod vycpávaným kabátcem.
Před nepříznivým počasím nejlépe ochrání kapuce a plášť. Je však nutné pořídit si je z vlny. Naše kapuce jsou velmi jednoduchého střihu a ručně šité.
Je zpravidla stejného střihu a materiálu, jako "sváteční". Nosila se pod vše co měl bojovník, prostý člověk, nebo velmož na sobě, aby neušpinil svrchní oděv.
Je to volná dlouhá tunika (taktéž rozšiřovaná). Barvové varianty sloužily jako důkaz příslušenství k nějakému pánovi, nebo náklonnost k některému městu, státu a td.
